Jak stimulovat nervus vagus
(bloudivý nerv)
Bloudivý nerv (nervus vagus) je takovou komunikační dálnicí mezi mozkem a tělem. Je klíčovou součástí parasympatického nervového systému – části, která nás zklidňuje, regeneruje a vrací do rovnováhy.
Vychází z mozkového kmene a „bloudí“ celým tělem: prochází krkem, hrtanem a hlasivkami, pokračuje do srdce a plic, ovlivňuje žaludek, játra, slinivku i střeva až po tlusté střevo. Díky tomu propojuje dýchání, srdeční rytmus, trávení, imunitu i hlas a mimiku.
Není to nerv, který by jen „posílal příkazy shora dolů“. Většina informací naopak putuje z těla do mozku a říká mu, zda je bezpečno, nebo hrozí nebezpečí.
Jeho hlavní funkcí je regulace. Když je bloudivý nerv aktivní a funkční, srdce bije klidněji, dech se prohlubuje, trávení funguje, tělo se umí hojit a mysl se zklidňuje. Má přímý vliv na hladinu zánětu v těle, na imunitní odpověď i na naši schopnost zvládat emoce a stres. Pokud je dlouhodobě oslabený (málo aktivovaný) nebo přetížený stresem, tělo zůstává v pohotovosti. A tak se objevují úzkosti, potíže s trávením, únava, přecitlivělost nebo problémy se srdcem.
Bloudivý nerv je tedy jakýmsi ukazatelem pocitu bezpečí v těle. Neovlivňuje se vůlí ani pozitivním myšlením, ale skrze dech, uvolnění, hlas, pohyb, kontakt, prožitek a vztahy. Když se učíme REGULOVAT nervovou soustavu, učíme se aktivovat právě bloudivý nerv, a tím vracet tělo do stavu rovnováhy, kde může fungovat pružné přepínání mezi sympatikem a parasympatikem.
Nervus vagus (bloudivý nerv)
Pod videem pak mrkni na „příběh kůže“
Příběh k inspiraci
„Milé ženy, koupila jsem si online nahrávku s psychosomatickým léčením. Přes deset let mě trápily různé suché části na obličeji, u uší, ve vlasech. Různě se to měnilo a po porodu, kdy se přidalo intolerování téměř všech potravin se mi kůže hrozně zhoršila. Na čele jsem měla červené, suché, popraskané kusy. Za tím vším bylo několik „vrstev“ a nánosů ukrytých emocí a všeho možného, co jsem si zvládla vyčistit a vyřešit sama. Zavedla jsem během roku zpět všechny potraviny a na nic nereaguji, ale červené kousky na čele mi pořád zůstávaly a hlavně nutkavá potřeba tu kůži seškrabávat, denně, nonstop. Nikdy nekončící nutkavá potřeba. Když jsem tuto potřebu vnímala a sledovala, zjistila jsem, že mě to naprosto uspokojovalo.
Pustila jsem si na toto téma vizualizaci a objevila jsem se v ní jako malá asi tříletá holčička, které se něco venku stalo a já potřebovala hodně plakat u mámy v náručí, ale máma pronesla typicky zlehčovací větu, že to nebolelo atd. a já si tento pocit táhla až do teď a teď přišel čas ho prožít a pustit. Dál se mi tam objevil můj děda (z matčiny strany, vyrůstali jsme společně u prarodičů a děda mi dělal po rozvodu otce nebo já ho tak vnímala), jako člověk, který mě miluje takovou jaká jsem, plakali jsme spolu, objímal mě a já cítila, že můžu být sama sebou a bude mě mít rád stále stejně a hlavně jsem tam s ním prožila tu emoci, kterou jsem potřebovala tehdy prožít u mámy). Následně se tam objevil otec babičky (také z matčiny strany), kterého neznám, nedávno jsem ho poprvé viděla na fotce. První jsem z něj měla zvláštní pocit, chtěl mi něco říct, ale nevěděl, jak začít. Potom se mi poklonil a dal uznání, že jsem silná, že jsem první, která začíná léčit rodinu. Že on se choval k ženám zle, jako i další muži v linii a ženy prožívaly hrozné věci, a tak potom nemohly předat nic moc dobrého dál. Řekl mi, že já jdu po té cestě, která je všechny osvobozuje. Následně jsem tam měla zástup všech žen a že jich bylo. Zbídačené, chudé, špinavé, unavené. Všechny se na mě dívaly upřímnýma očima, potom se usmívaly a společně s dědou i pradědou a dalšími lidmi z rodu mi jakoby dávali sílu, abych vše zvládla a dali mi pocit, že je vše jak má být.
Na konec chci napsat, že ten den přestaly mé nutkavé tendence škrábat si neustále kůži při jakékoliv činnosti nebo volné chvilce. Do dvou dnů jsem měla hladkou, vyživenou kůži na čele, bez strupů, praskání, bez mastnoty. Kůže ve vlasech se také zlepšila, ale tam ještě úplně čistá není. Pokrok je ale markantní. A já chci tímto moc poděkovat za možnost zkusit další způsob práce se sebou sama a posouvání se dál.“