Diastáza, inkontinence a psychosomatika

Protržená hráz, otevřený střed

Ženské tělo je, zejména po porodu – i několik let, jako krajina po velké povodni. Voda opadla, ale koryta řek jsou změněná a zem je měkká, tvárná a obnažená. Diastáza a inkontinence zdaleka nejsou jen estetické vady nebo funkční poruchy – a jejich přítomnost trápí mnoho žen. Jsou to fyzické projevy stavu po bouři, kdy náš vnitřní prostor ztratil své hranice, které jsme si poctivě v životě před dětmi vybudovaly. Teď je ale všechno jinak.

V Metodě Dosycení se na tyto projevy díváme jako na zhmotněné volání podvědomí, které se skrze povolenou tkáň snaží říct… co vlastně?

Diastáza: Rozestup mezi „já“ a „svět“

Fyzicky je diastáza ztrátou napětí v linea alba – ve vazivové čáře, která definuje náš střed. Je to svislá osa naší síly. Když se tato vazba rozestoupí, břišní stěna přestává být oporou pro orgány i pro páteř. To s sebou nese mnohé tělesné projevy, které vám asi nemusíme vysvětlovat – je to zejména bolest zad, potíže s trávením, vyprazdňováním, bolest v oblasti pánve, při milování, zraněné sebevědomí.

V hloubce podvědomí však diastáza často vypráví příběh o chybějící ochraně – sebe sama.
Břicho je nejzranitelnější místo savce. Pokud v naší rodové paměti chybí prožitek bezpečného zázemí – pokud naše matky a babičky musely „všechno odmakat samy“ bez opory v muži, otci, partnerovi – naše tělo mnohdy neumí tento střed uzavřít. Nemá pro to dost sil – protože ani my často, i když už můžeme, se o nic a nikoho neopíráme.

A to ani po porodu:

„On musí pracovat, má toho hodně, má strach z nedostatku, že utečou klienti, že šéf se bude zlobit. Jen pomáhám s nějakými papíry. A já to zvládnu, ještě jsem upekla holkám sušenky, aby si nepřipadaly odstrčené, a byly jsme jenom chvíli na té slavnosti s pohádkovou stezkou…“ Takhle mnohdy reálně mluví ženy s diastázou, které přicházejí na pravku nebo se učí automasáž břicha a cvičení kvůli diastáze. Může vám to připadat jako extrém, ale zaměřte se především na princip, podtext a kontext.

Uvědomme si, že po porodu mají ženy otevřenou ránu v břiše o velikosti svátečního frgálu. A mnohdy jim připadá, že vlastně mohou fungovat v podstatě stejně, jako předtím.

Je to strach ze zranitelnosti?
Z přiznání si, že mé svobodné JÁ už tu není?
Že má hodnota už nemůže být měřena tím, co stihnu a jak druhým pomůžu?
Kdo teď tedy jsem?

Jako by podvědomý program říkal: „Musím zůstat otevřená, musím pojmout všechno a všechny, na mě nezáleží.“ Diastáza je pak fyzickým vyjádřením této vnitřní rozpojenosti. Je to místo, kudy nám uniká síla, protože nemáme dostatek sil, nedovolíme si mít – to bychom si totiž musely nedovolit nejprve odpočívat, vstřebávat, hojit, vyživit se.

Některé indiánské kmeny považují pupek za domov naší vůle. A vůle žít v radosti a laskavosti k sobě je to, co ženám s diastázou, ze zkušenosti duly, laktační poradkyně a terapeutky, ženám chybí. Jak se pak o tuto kvalitu v sobě můžeme opřít, když je v oblasti našeho energetického středu… no, prázdno?

Zastavení: Položte si ruku na místo rozestupu. Cítíte tam pevný břeh, nebo máte pocit, že se vaše vnitřní já propadá do prázdna? Zkuste dát tomu místu pozornost. Podívejte se, co nese za emoce, jak se v tom místě cítíte a co ve vás vyvolává. Bez hodnocení.

Pánevní dno jako miska naší energie

Diastáza jde často ruku v ruce s oslabením pánevního dna, prolapsem, inkontinencí. Z našeho pohledu se z hlediska psychosomatiky jedná o obdobné mechanismy jako u diastázy, jen do toho vstupují i další aspekty.

Pánevní dno je jako energetická miska, která drží naši integritu, sexualitu a bazální pocit „jsem zde“. Při inkontinenci tato miska přestává těsnit. Fyziologicky jde o selhání dynamického tlaku – svaly nereagují včas na zátěž, postrádají pružnost.

Paradoxně častěji inkontinenci spojujeme spíš s chronickým stažením a přetížením svalů pánevního dna – kdy tlačíme na sebe, na výkon, na kontrolu, kdy to chceme prostě urvat.

Psychosomaticky pak může být inkontinence o „neudržení“ emocí a hranic. Je to stav, kdy vnitřní tlak (nároky okolí, nevyslyšené potřeby, staré viny) převýší naši schopnost říct jasné „DOST“. Pokud jsme v dětství nebo skrze epigenetické mechanismy v rodové linii zažily, že naše hranice byly přehlíženy, že musíme fungovat nehledě na… pánevní dno se, zjednodušeně řečeno, naučí kapitulovat.

Únik moči je pak jako pláčem těla, které už nezvládá držet všechnu tu tíhu „správné ženy, matky a dcery“. Je to volání po bezpečném vymezení se. Po schopnosti říct: Potřebuju to a to a tak to bude – povolávám svého vnitřního Ochránce hranic, zdravý mužský princip, který nastaví hranice, aby naše lůno, nás, ochránil.

Játra a pružnost: Alchymie hněvu a laskavosti

Aby byla tkáň pružná (elastická), potřebuje výživu a čistotu. Játra jsou orgánem, který spolurozhoduje o kvalitě našich šlach a vazů. Jsou sídlem naší životní síly, ale také potlačeného hněvu a frustrace.

Když jsou játra „v křeči“ z neprožitých emocí, tkáně kolem diastázy a v pánevním dnu tuhnou nebo se stávají křehkými jako suché větve. Ztrácejí schopnost pružit. Dosycení jater laskavostí a uvolněním starých rodových hněvů je klíčem k tomu, aby se linea alba mohla znovu začít stahovat a pánevní dno opět nabralo svou pružnou sílu.

Je to zase obvykle otázka Sebehodnoty, co lidem nedovoluje svobodně projevit emoce. Nedovolujeme si agresi, hněv – protože to hodné holky nedělají. Raději to vše obrátíme proti sobě, do pocitu viny, do většího výkonu. Chceme se zavděčit. Jako bychom hluboko v sobě nevěřily tomu, že si zasloužíme a jsme hodnotné všeho krásného na světě – jen z toho titulu, že jsme!

Cesta k uzdravení skrze Dosycení

Cvičení je důležité, ale samo o sobě často nestačí, protože bojuje s následkem, ne s příčinou. V rámci Metody dosycení nejdeme proti tělu silou. Nechceme svaly „vycvičit k poslušnosti“ – proto doporučujeme cviky kombinovat s dalšími technikami.

Jako velmi zásadní považujeme jemný dotyk prokrvující tkáň (včetně jater), uvolňující fasciální struktury kolem pánevního dna, břišních orgánů, který kromě toho reguluje nervovou soustavu, která je přetížená stejně jako svaly pánevního dna – a ty na přetížení reagují stažením. V kombinaci s vizualizacemi a vnímání řeči podvědomí vracíme pozornost a laskavost do míst, kde vznikl deficit. Spolu s tím se obvykle otevírají emoce, které tkáň drží. Někdy i obrazy, více či méně silné reakce těla – třes, brnění, teplo…

Dosycujeme pocit bezpečí tam, kde byla úzkost, bezmoc.
Dosycujeme vědomí vlastní hodnoty tam, kde byl stud, vina.

Jakmile podvědomí pochopí, že už je v bezpečí a může mít své hranice, tkáň zareaguje. Svaly se začnou přirozeně zapojovat, protože už mají co chránit – mají své „vnitřní já“, které stojí za to držet.

Pokud máte za sebou porod, který s vámi nebyl v souladu – porodní zranění, trauma – souběžně je třeba pověnovat se i tomuto tématu.

Naše doporučení:

Kombinace masáže bříška, vnímání emocí břišních orgánů a cvičení – vše najdete přehledně třeba v online průvodci automasáží břicha a zdravím pánevního dna – popř. osobně.

Konstelační vizualizace zaměřená na Psychosomatickou příčinu obtíží, která vás zavede k podvědomému kořeni toho, co vás vede k mechanismům stojícím za oslabením středu těla, pánevního dna či diastázy