Jeden z příběhů ze systemických / rodinných konstelací, na který máme do pár hodin pozitivní zpětnou vazbu.
Zadání: Mám dvouletou dceru a velmi často se v průběhu noci budí. Já jsem už velmi unavená a nevím, co s tím, v čem to vězí?
Důležité kroky jsou dodržené – žena kojí, spí spolu a porodila doma. Tedy neřešíme možná prožitá traumata s ohledem na porod a separaci. Byť i traumatické prožitky mají podobného jmenovatele jako v následujícím příběhu.
Nehledáme řešení, co by žena mohla/měla dělat jinak. Nesnažíme se měnit nic z toho, jak společně doposud fungují. Hledáme a řešíme příčinu (bez ohledu na vývojovou fázi děťátka).
Ripsi: Vyber si zástupkyni za sebe a za svou dceru.
Ženy vybírá, sedá si a my pohledem (a pomocí pohybu) zkoumáme vzájemný vztah mámy s dcerou.
Dcera: “Tady se cítím dobře, bezpečně.”
Žena po chvíli: “Mám pocit, že mi něco uniká a já nevím, co to je.”
Ripsi k zadavatelce konstelace: “Vyber zástupce za Co mi uniká”.
Když se Co mi uniká postaví do prostoru, postupně se na ni začíná žena dívat. A moc neví, co to je a co s tím.
Ripsi: “Spánek je chvíle, kdy se dokážeme uvolnit, odpočinout si, s důvěrou se vypnout, vypnout naše obranné mechanismy. Svou povahou se váže k tomu, co nám přináší smrt = ticho, hluboký klid a nic.”
Ripsi se obrací na Co mi uniká a ptá se: “Jsi strach ženy ze smrti?”
Co mi uniká kývne jako znamení ano.
Ripsi dá zadavatelce pokyn, aby vybrala zástupkyni na Pokoru. Nic víc už není potřeba přidávat nebo říkat.
Žena se podívá na svůj strach a obejme ho (tímto jej symbolicky uzná a přijme). To přijetí ji umožní přítomnost Pokory.
Protože smrt patří k životu a můžeme se topit v různých emocích, nicméně podstatu života nezměníme. Máme možnost ji přijmout (anebo to zkoušet jakkoliv obejít, potlačit, nevěnovat ji pozornost).
Poté se ukloní Pokoře, čímž ji též symbolicky zří a postupně ji integruje do svého života.
Konec konstelace.
Průběh konstelace očima zástupkyně zadavatelky konstelace:
„V přítomnosti dcerky, respektive osoby v zástupné roli, jsem cítila zpočátku hlavně velkou lásku. Postupem času a lazením se k té lásce ale přibyl i pocit strachu, něčeho, co neumím pochopit, uchopit. Jako by mi něco unikalo. Když to „něco“ v zástupné roli přišlo, cítila jsem smutek a bolest. Spolu s Pokorou však přišlo i přijetí toho bolavého, vlastně úplně jednoduše, jen tak. Zcela přirozeně.“
Závěr: Někdy je matoucí to, co se v konstelaci stale/děje. I když se to snažíme pochopit hlavou, nedaří se. A není potřeba. Důležitý je prožitek a pak také čas, nechat to, co se událo v konstelaci, aby se zhmotnilo v našem životě. Výsledek sobotních konstelací – dcerka začala spát 7 hodin v kuse, což je nádherná a okamžitá reakce.
Přínos a zpráva pro všechny ženy:
Jako ženy máme možnost přímo v našem těle buď život tvořit nebo jej také ukončit. Tato schopnost a uvědomění nám dává ohromnou moc.
S mocí přichází na řadu zodpovědnost a právě pokora. Že mnohdy můžeme chtít, ale něco je nad námi, něco, co už není v naší moci.
Což může vyvolávat různé emoce jako bezmoc, vztek, strach, úzkosti, nejistotu… a právě s pokorou přichází poměrně snadno přijetí. Jakési naše vnitřní zklidnění se a hlavně zklidnění našeho nervového systému, na který reagují naše děti. A děti jsou nám krásným zrcadlem, kam máme v sobě zaměřit pozornost a co si v sobě zpracovat.
Pojďte prozkoumat svůj příběh
Mrkni na to, co jsou systemické / rodinné konstelace. Máme k nim velké množství pozitivních zpětných vazeb.
Pokud Tě volá individuální přístup, mrkni sem.
