Možná jste už slyšeli větu: „To mám v genech, s tím nic nenadělám.“ Dlouho jsme si mysleli, že naše DNA je neměnný osud vytesaný do kamene. Že pokud máme po předcích sklony k úzkosti, stresu nebo závislostem, je to prostě karta, se kterou musíme hrát.
Moderní věda, konkrétně fascinující obor zvaný epigenetika, však přichází s převratným zjištěním: Náš osud je spíše napsaný tužkou – a to znamená, že se dá gumovat a přepisovat. Je to samozřejmě velmi komplexní filosofická otázka, ale my se teď budeme věnovat pohledu epigenetiky.
Moderní výzkumy ukazují, že hluboká terapeutická práce, jako je například prožitková Metoda dosycení, zdaleka není jen o „vypovídání se“.
Je to proces, který potenciálně doslova mění chemii buněk a nastavení mozku, nervové soustavy. Pojďme se podívat, jak to funguje uvnitř nás.
DNA je piano, náš život je pianista
Představte si svou DNA jako obrovské koncertní křídlo. Klávesy (geny) jsou dané – nemůžete je vyměnit. To, jakou hudbu ale piano hraje, záleží na pianistovi. A tím pianistou je epigenetika.
Epigenetika jsou drobné chemické značky, které sedí na vaší DNA a rozhodují, která klávesa se zmáčkne (gen se zapne) a která zůstane tichá (gen se vypne).
Studie ukazují, že traumatické zážitky, chronický stres nebo nedostatek lásky v dětství fungují jako špatný pianista – začnou hrát tóninu „nebezpečí a strach“ a zaseknou se v ní.
Dobrá zpráva? Terapie může tohoto pianistu naučit hrát novou, klidnou skladbu!
Zde jsou tři hlavní způsoby, jak Metoda dosycení opravuje chyby v partituře našeho života:
1. Oprava rozbitého termostatu na stres (Příběh o pečujících krysích mámách)
Jedním z nejdůležitějších objevů, o který se opírá moderní neurověda, je slavný experiment s krysami. Vědci zjistili, že krysí mláďata, která jejich matky hodně olizovaly a pečovaly o ně, vyrostla v klidné a odolné jedince. Mláďata, kterým se péče nedostávalo, byla ve stresu a úzkostná.
Co se stalo v buňkách? Nedostatek péče způsobil, že se gen s názvem NR3C1 „zalepil“ (odborně: došlo k metylaci DNA). Tento gen je zodpovědný za výrobu „antén“ (receptorů), které mozku říkají: „Už je klid, vypni stres.“ Když je gen zalepený, mozek tyto antény nemá. Výsledek? Člověk se cítí trvale ve stresu, neumí se uklidnit a neustále čeká katastrofu.
Jak to mění Metoda dosycení? Tato metoda dělá pro lidi to, co dělaly „pečující krysí mámy“. Skrze prožitek přijetí, na seminářích posílený o pobyt v hamace (simulace lůna), teplo a bezpečí zažívá klient intenzivní pocit „jsem v bezpečí, je o mě postaráno“. Tento signál je tak silný, že buňky začnou ty „lepící pásky“ z genu strhávat. Gen se znovu nadechne, vyrobí receptory a náš vnitřní termostat na stres začne zase fungovat. Terapie tak fyzicky opravuje schopnost našeho těla zvládat zátěž.
2. Uvolnění sevřené pěsti (Aby mozek mohl růst)
DNA v našich buňkách neplave jen tak volně. Je namotaná na bílkovinných cívkách, kterým se říká histony.
Když prožíváme dlouhodobý stres nebo trauma, stane se něco zvláštního: DNA se kolem těchto cívek utáhne strašně pevně – jako zaťatá pěst. Kvůli tomu se buňka nedostane k důležitým návodům na opravu a růst. Konkrétně se nemůže přečíst návod na výrobu látky BDNF (což je takové „hnojivo pro mozek“, které nám pomáhá učit se a cítit se dobře). Bez BDNF náš mozek chřadne a my propadáme depresím nebo závislostem.
Léčivý efekt terapie: Metoda dosycení, která pracuje s hlubokým uvolněním těla, dává buňkám signál k „uvolnění pěsti“ (odborně: acetylace histonů). Jakmile se sevření povolí, DNA se rozvolní a gen pro výrobu mozkového hnojiva (BDNF) se zpřístupní. Díky tomu může náš mozek začít fyzicky regenerovat, tvořit nové spoje a my začínáme vidět svět v jasnějších barvách. Jako výchozí bod.
3. Přepsání paměti těla (Ztlumení poplachu)
Trauma jee zapsáno v celém těle. Někdy rozumem víme, že jsme v bezpečí, ale srdce nám buší a žaludek je na vodě. Mohou za to i malé molekuly zvané mikroRNA, které fungují jako takové „stmívače“ v našich buňkách. Při traumatu tyto stmívače zhasnou geny pro důvěru a naplno rozsvítí geny pro strach.
Metoda dosycení nabízí tzv. korektivní zkušenost. Místo očekávaného chladu nebo odmítnutí (které zná vaše podvědomí z minulosti) přichází přijetí a dosycení potřeb. Tento nový, silný prožitek dokáže přenastavit hladiny mikroRNA. Tělo dostane chemickou zprávu: „Válka skončila.“ To umožní ztlumit poplašné systémy v mozku a naopak podpořit tvorbu oxytocinu – hormonu bezpečí a vazby. Zní to jednoduše? Ono to jednoduché ve své podstatě je 🙂
Pečlivou volbou přístupu založeného na „archetypální psychologii“, konstelačních principů, znalostí embryologie, neurologie, epigenetiky a dalších, tvoříme spolu s praxí ověřenými postupy Metodu dosycení. Jednoduchá ve svém základu, pečlivě propracovaná do nejmenšího detailu.
Závěr: Biologie naděje
To nejdůležitější, co nám epigenetika říká, je, že změna je možná. Naše biologické nastavení není vězení.
Metoda dosycení funguje proto, že mluví k vašemu tělu jazykem, kterému rozumí nejlépe – jazykem bezpečí a prožitku. Tímto dialogem postupně laskavě zve a přesvědčuje vaše buňky, aby přepsaly staré, nefunkční programy na nové. Terapie tak není jen o tom, že se vám uleví na duši, ale o tom, že se doslova uzdravujete na té nejhlubší, molekulární úrovni.
A to stojí za to, co myslíte?
Vyzkoušejte si takovou opakovanou píseň bezpečí – naše sebe-terapeutické audio nahrávky – konstelační vizualizace.
Snoubí řadu principů, znalostí a naše zkušenosti z praxe.
Využíváme je už řadu let v práci s klientkami, které oceňují pohodlí, efektivitu a univerzálnost – stejná nahrávka vám poslouží mnoho let při řešení nejrůznějších projevů tělesných i duševních, situací, vztahů…
Unikátní je v kombinaci přístupů – konstelačních principů, archetypální psychologie, oslovuje podvědomí a paměťové buňky. Tak jsou ženy schopny rozpomenout se i na to, co by „si neměly ani pamatovat“ viz nedávná zpětná vazba klientky:
Zjistěte víc a uvolněte příčiny i svých potíží! Dosyťte svoje buňky pocity bezpečí a přijetí, aby se otevřely odpovědi i na velmi staré otázky.
