„JSEM PRÝ AŽ MOC HODNÝ.“
Když se mi ozval tenhle muž, jeho zakázka byla, že se mu stále dokola opakují potíže v partnerském životě.
“Prý jsem až moc hodný. Ale já prostě takový jsem, nechci být a nejsem sv*ně.”
Slyšela jsem pak jeho slova.
K: “Máš problémy s pokožkou, akné nebo něco takového?”
ON: “Teď už je to lepší, ale míval jsem na tvářích a bradě dost pupínků.”
Některé z vás už vidí souvislost. Taky jsem pár ”příliš hodných” kluků v osobním životě zažila. Všichni byli skvělí, opravdu. Na chvíli jsem měla pocit, že jsem ta princezna. 😻
Ale… nemělo to šťávu. 😼
Vždycky mě to dost mrzelo a neměla jsem to srdce říct: “Jsi až moc hodný”. A taky by to nebyla tak úplně pravda – protože co to vlastně je?
Touží snad většina z nás po zlomeném srdci? Nemyslím si.
CO TEDY MAJÍ, ALESPOŇ Z MÉ OSOBNÍ A PROFESNÍ ZKUŠENOSTI, TITO MUŽI OBVYKLE SPOLEČNÉHO?
1. Velmi košatý rozvinutý archetyp vnitřní ženy
Někde ve svém životě se naučili číst ženy, jejich přání až vrtochy.
Velmi často životem s mámou, která byla na výchovu sama.
Velmi často se ocitali v roli manžela, místo toho, aby byli syny – energeticky, podvědomě: „Když potěším mámu, bude šťastná. Nenechám ji v tom samotnou.“
Žijí tak trochu na dluh, který pak cítí jejich partnerka, protože to neustálé dávání všem okolo lze prostě jen stěží vyvážit. Respektive saturovat.
Vyváží se to obvykle frustrací, bezbřehostí a někdy i jedem, protože: KDE MÁŠ SAKRA HRANICE? 🙂
A vnitřní žena vlastně ráda dává, ráda pečuje, plyne – ale je potřeba i ten druhý princip, který by vlil tuhle energii do břehu, aby se z ní nestala záplava – tedy energii vnitřního muže.
2. Chybějící nebo nejistý archetyp vnitřního muže
Samozřejmě jedno s druhým. Tam, kde chybí zdravý (nebo alespoň nějaký přítomný) mužský vzor, tam se ne úplně jednoduše rozvíjí vnitřní kvality náležící mužské polaritě. Výsledkem může být ona bezbřehost.
Nějakou dobu to je přitažlivé, někdo mi jako ženě rozumí.
Ale postupně začnu cítit onen energetický dluh, nedostávám od partnera výzvy, inspiraci k růstu, vlastně vyprahnu – není, koho přitahovat. A sexualitě stojící na propojování polarit chybí jeden z pólů, tj. mužská energie. Působí spíš dětsky. Nemůžu mít sex s dítětem, ne?
3. Nedocenění
Dříve nebo později, i když to není pravidlem, se začne v tomto muži vzdouvat pocit nespravedlnosti, nedocenění, sebelítost: „Jak je možné, že vše, co dávám, není náležitě oceněno?“
To je, mimochodem, velmi častý podtext u rakoviny, aneb: Kdo může za to, že se takhle cítím?
Tahle frustrace pak často někde “vystříkne” a většinou to není hezké.
NICMÉNĚ prvotní nedocenění má kořeny víte, kde… u táty.
Pocit, že je muž dost dobrý pro svého tátu, respektive mužskou rodovou linii, je vždycky velmi důležitý. U “až moc hodných” mužů to platí dvakrát. Jejich vnitřní muž je totiž velmi často chlapec, co prostě touží po přijetí. Nejen svou mámou. Proto, rovněž velmi často, “naráží” na ženy se silným archetypem vnitřního muže, na ony “silné ženy” 🙂
4. Hranice, játra, vztek
Tahle frustrace je většinou dost dlouho dušená jako kližka v papiňáku. Tak nějak si jí alespoň představuju. (Netýká se všech zmíněných.)
Pocit nedocenění a nepříliš rozvinutý archetyp vnitřního muže, zvláštnosti v mužské rodové linii a vše související se často projeví právě na játrech, třeba jako strachy o finance spolu s udušeným hněvem a mnohdy i vysokým tlakem nebo potíži s trávením.
Na to zase naváže paní hojnost – mikrobiomu, narušená hranice – střevní stěny a akné máme na světě.
Někdy se hodní – pardon – zranění a nedocenění – muži „převléknou“ za drsňáky. Naučí se manipulací – aby dostali ono pochopení, docenění, aby to vždycky vypadalo, jako že jsou úžasní a nepostradatelní. Anebo prostě zlatí. Anebo se naučili, že daleko lépe se světem chodí v kůži hroší, a stanou se na oko nezranitelnými borci. Určitě jste takové přinejmenším viděli.
Nechci to zlehčovat. Vše zmíněné je problematika v hloubi bolavá. Důležité je, že se s tím dá pohnout! A nemusí to být nutně iniciace mužů prostřednictvím utrpení a krize – i když to může pomoci povyrůst asi každému napříč pohlavími 🙂
Pokud se dokážeme podívat pravdě do očí zpříma, dokážeme také pohnout všemi zmíněnými principy, vnitřním mužem počínaje. Ukotvit v sobě mužskou polaritu přináší obrovský potenciál v nalezení vlastních hranic, tvoření dobra a dobrého z místa laskavosti, nikoli neutuchající potřeby ocenění nebo ze strachu z opuštění či samoty. Můžeme se na to podívat třeba během konzultace. Pokud jsi muž a raději bys to řešil s mužem, mohu tě navést.
