“Chce se mi při pomyšlení na to plakat, protože to už prostě není normální, jsem zoufalá.”
“Už jsem zkoušela snad všechno.”
“Připadám si úplně bezmocně, vždycky doufám, ale vždycky se objeví zase.”
To je výběr typických vět, které nám ženy sdělují, když dojde na téma vaginálních zánětů… Jejich pocity obvykle propojuje téma bezmoci, dojem, že se jejich život tak nějak smrskl na řešení či prevenci těchto potíží, a fakt, že se o tom moc nemluví a nakonec vlastně ani neví. Nebo takhle: ve faktické rovině se o tom ví docela hodně, ale léčba už tak úspěšná nebývá.
Sama jsem tohle téma řešila dlouhé roky. Tady je to základní, k čemu jsem došla u sebe i u klientek.
Pánevní dno
Téma pánevního dna je hluboce zakořeněné v ženském zdraví a vitalitě. Pánevní dno není jen o fyziologických funkcích – je to sídlo ženskosti, plodnosti a tvůrčí energie. Tato skupina svalů a vazů tvoří jakousi „misku“, která podporuje a chrání břišní orgány. Jeho správné fungování ovlivňuje nejen polohu pánevních orgánů, ale i celkovou tělesnou rovnováhu. Zapojuje se do řízení vyprazdňování, stabilizuje páteř a ovlivňuje dýchání, hormonální rovnováhu, reprodukci i sexualitu.
Když se zaměříme na ženské zdraví, je pánevní dno klíčovým prvkem. Jeho stav ovlivňuje nejen reprodukční funkce, ale i celkové zdraví pánevní oblasti – od prokrvení břišních orgánů až po náchylnost k infekcím, včetně vaginálních mykóz. Kromě toho pánevní dno funguje v úzkém propojení se zbytkem těla. Je součástí tzv. horizontálních předělů, které zahrnují například bránici, plosky nohou nebo ústní dno. Problémy v jednom z těchto předělů mohou způsobit potíže v jiných oblastech těla, jako jsou například změny v dýchání, svalové napětí nebo bolesti nohou.
Kromě fyzických aspektů má na pánevní dno velký vliv i emoční stav, konkrétně limbický systém, který řídí naše emoční reakce. Tento systém ovlivňuje autonomní nervový systém, tedy naše neovlivnitelné reakce, jako je srdeční rytmus či krevní tlak, a také svalový tonus. Pokud limbický systém není v rovnováze – například kvůli chronickému stresu nebo vnitřním vzorcům chování – může to vést ke stažení svalů pánevního dna a dalších částí těla, což negativně ovlivňuje prokrvení orgánů, mikrobiom střevní i vaginální a celkovou vitalitu.
Z toho vyplývá, že k udržení zdravého pánevního dna nestačí jen fyzická cvičení, ale i vědomá práce s celým tělem a duševní rovnováhou. Stres a napětí, které ženy často nesou ve spojení se svou ženskou rolí, se mohou promítnout právě do oblasti pánve a lůna. Proto je zásadní naučit se vnímat své tělo, dopřát si odpočinek, hluboké dýchání a pozornost pánevní oblasti, která je úzce spjata s celkovou ženskou vitalitou.
Pro podporu zdraví pánevního dna a naučení se, jak tuto oblast aktivně uvolňovat a posilovat, se můžete inspirovat naším Průvodcem, který vás provede technikami sebepéče podporující vitalitu a prokrvení břicha a pánve, a naučí vás komplexně cvičit, uvolňovat a vnímat svaly pánevního dna.
Tam, kudy proudí krev, proudí také výživa, očistné mechanismy a zdravější mikrobiom.
Propojenost všech našich součástí
Vnímání člověka jako pouhé soustavy oddělených částí těla, odtržené od psychických procesů a podvědomí, je dnes již zastaralé. Moderní vědecké poznatky stále více potvrzují propojenost našeho organismu jako jednoho celku – těla i mysli. Naše buňky, naše tělesné i mentální procesy jsou v neustálém vzájemném působení s prostředím,
ve kterém žijeme, cítíme a vnímáme. To, kým jsme, je formováno
nejen fyzickými, ale i emočními a psychickými vlivy.
Od prvních dnů našeho života, včetně prenatálního období, se učíme
o světě a sami o sobě. Vtiskávají se nám vzorce chování, přesvědčení
a role – co to znamená být ženou, mužem, jak fungují vztahy, jaká je naše hodnota. Tyto vzorce nejsou jen naučené vědomě, ale hluboce zakořeněné v našem podvědomí. Nejvýrazněji se do nás zapisují silné emoce a opakující se principy, které zažíváme během dětství – od každodenního fungování našich rodičů
po situace spojené s radostí nebo traumaty. Tyto zážitky a rodové vzorce jsou někdy dokonce přenášené epigeneticky, tedy dědičně.
Tyto hluboce zakořeněné vzorce, které jsme si osvojili během dětství, často nevědomky ovlivňují naše chování a přesvědčení i v dospělosti.
Jak má vypadat správná žena? Jak muž? Je bezpečné být ženou? A je v pořádku důvěřovat mužům?
Tyto otázky a mnohé další často nejsou vědomě zodpovězené, ale naše podvědomí jimi může být plné. Právě proto je důležité věnovat pozornost tomu, co v sobě neseme – ať už pozitivnímu, nebo negativnímu –
a naučit se rozlišovat mezi tím, co nás v životě posouvá, a tím, co nás brzdí.
Která podvědomá přesvědčení stojí za vaginálními mykózami?
Na vaginální kandidózu se také můžeme dívat jako na jakousi kyselost vnitřního prostředí. Kyselost týkající se ženství. Něco mezi ignorováním ženství, pohrdáním jím až odmítáním. Může to být i pocit, že mě otravuje, ztěžuje mi život nebo se za něj dokonce stydím. Zakyslost vůči němu. Jak k takovým přesvědčením dojdeme? Obvykle je to tak, jak bylo již zmíněno – pozorováním a ranými zkušenostmi, a skrze ochranné, obranné mechanismy, jejichž úkolem je chránit nás před znovuprožitím bolavého.
To však není všechno. V případě vaginální mykózy se odmítání ženství, mnohdy také pocit, že by bylo lépe být mužem, váže zároveň na odpor k mužskému. Nepřijímají mužské, bojí se mužské polarity. Vzniká tak velký vnitřní konflikt, kdy pohrdáme tím, co bychom si zároveň možná někde v hloubi sebe přály mít taky.
Ale my to máme!
Nesu si s sebou hněv nebo smutek vůči mužům, a proto moje vagina pláče, raději nepouští muže blíž. Ženy si nesou zranění v souvislosti s muži, často týkající se otce nebo sexuálního trauma. Mnohdy má toto zranění charakter rodové zátěže, tedy zkušeností předkyně (mámy, babičky…), kterou si ony ve vědomé rovině nemusí uvědomovat. Často se jim pak nedaří v partnerství, popř. si nachází jakožto partnery “hodné kluky”, někdy převlečené za drsňáky.
I mužská polarita je však naší součástí. I z muže jsme byly stvořeny. Když odmítáme jednu svoji součást, odmítáme tím také samy sebe. Mnohdy se nám to spolu s mateřstvím zvědomí v souvislosti s porodem synů, pocity zranitelnosti, ztráty svobody – a potřebou více se spoléhat na muže. A to může být velmi těžké.
Střed cibule
Z výše zmíněného vyplývá, že v jádru se obvykle jedná o zranění ženské polarity a zároveň nepřijímání té mužské. Dochází v nás k vnitřnímu konfliktu. Být ženou je z nějakého důvodu problematické či bolavé, raději si tedy osvojíme nástroje spíše mužské energie. Ta je pro nás však zároveň ohrožující, není přijímaná – třeba ani naší mámou a tátou. Přitom obě polarity jsou naší součástí. Nezbývá, než pláč. Rovnou z lůna.
Zaměření se na naše niterná přesvědčení a zranění, na onen pomyslný střed cibule, nám umožňuje pochopit sebe i příběhy našich rodů. Tím získáme možnost uvolnit to, co už nepotřebujeme a co nemusíme nést a ani předávat dál. Nezpracované emoce v nás zůstávají jako energetický náboj, který nás chrání před další bolestí. Když je ale integrujeme a uvolníme, přestanou vyžadovat naši pozornost skrze tělesné potíže.
V bezpečném prostředí, ideálně s terapeutem, se můžeme dostat hlouběji a odprožít to, co nás dostává
do emoční i tělesné nerovnováhy.
Pomocí Metody dosycení pak můžeme vyprázdněný prostor naplnit tím, co je pro nás zdravé a posilující – láskou, přijetím a bezpečím. Tento proces může přinést pocit úlevy, klid a harmonii do našeho těla i vztahů.
Pokud máte zájem o hlubší práci se svým příběhem, můžete využít naše terapeutické nahrávky – konstelační vizualizace, nebo se na tuto cestu vydat společně s námi v individuální terapii. Krok za krokem, v bezpečném prostoru, se můžete dostat k jádru svých přesvědčení a uvolnit vše, co už nepotřebujete nést.
